Povídky, vesměs napsané pro dobová periodika (Národní listy, Švanda dudák) v 80. letech 19. stol., líčí s humoristickým nadhledem život kupců, ševců, krejčích, továrních dělníků, podskalských plavců i ledařů a dalších "obyčejných" lidí ve staré, předasanační Praze, tedy v již zbořených částech Nového Města pražského. Nadto se v nich čtenář dozví, jak trávili Staropražané neděle, kam chodili - ještě za hradby - na výlety, poutě či taneční zábavy. Odhlédneme-li od zábavné tendence povídek, jsou tyto nejen sondou do života chudších vrstev 19. stol., ale i pokladnicí jejich tehdejší mluvy, která je - do určité míry - užívána i po více než století.