Na pozadí klasického vyprávění autor dokazuje nejen potřebu silného příběhu, ale i čtenářovu touhu se s literárním dílem identifikovat, posoudit jej na základě vlastních zkušeností, včetně toho, že sám vyvrací teorii o tom, že román je na počátku 21. století mrtev. Díky jeho uvedeným příkladům si čtenář může položit otázku: jaká je hranice mezi uměním a životem, jak dalece nás prostupuje, ovlivňuje náš život, veškerá naše rozhodnutí? A jaké rozdíly včetně společných věcí pojí celosvětově proslulé autory, např. Nabokova, Fowlese nebo Philipa Rotha?