Podle básníka samotného "utopír je neologismus, ve kterém je obsaženo všechno: "utopit" odkazuje k vodě, "netopýr" ke vzduchu, "pýr" k zemi, "topit" k ohni, je v tom i ten hororový "upír", a dokonce i "topinka", chleba pečený neboli topený na ohni". Ačkoli se jednalo o první sbírku tehdy mladého autora, přinesla už verše vyzrálé po formální stránce, v nichž se objevuje vynalézavá práce se slovními významy i jakoby vzdálené tóny halasovské poetiky. Navíc přináší náměty nejen s přírodními motivy, ale především z oblasti, o níž se ve své době víceméně z ideologických příčin příliš nepsalo ani nehovořilo. Topinka se totiž nebojí vnést do své poezie přízračnost smrti, posledního rozloučení s člověkem, klinkání umíráčku, definitivního odchodu anebo temnou předtuchu zmaru a zániku.