Dialog, v němž oklamaný milenec Tkadleček vznáší obžalobu proti Neštěstí, jež zapříčinilo nevěru jeho milenky, je platformou, na níž anonymní autor kultivovanou a bohatou dobovou češtinou rozvíjí a uplatňuje myšlenky filozofických i teologických autorit a zamýšlí se nad vztahem rozumu a citu, nad marností odporu vůči osudu. Dílo z počátku 15. století bylo hojně citováno i analyzováno např. v době národního obrození.