Dylan Thomas měl pověst legendárního bohéma, avšak v souvislosti s jeho tvorbou nelze brát tento výrok doslovně. V Thomasově poezii vládnou totiž dvě slova: láska a smrt, slova, která jsou spojena fenoménem času. Na autorovo vědomí rovněž záporně zapůsobily válečné zážitky, rodinné nesváry apod. To vše se odráželo v jeho díle. Důležitou roli hraje v Thomasově poezii důmyslné používání slov a obrazů ve spojení s jeho výjimečnou modernistickou poetikou. Právě tato jedinečnost převýšila jeho různé životní excesy a zkraty a zajistila mu renomé významného básníka dvacátého století. Z anglických originálů jeho básní tento výbor sestavil a skvěle přeložil Pavel Šrut, který ho také doplnil úryvky z korespondence, citáty a doprovodným esejem.