Zkušená a vyzrálá básnířka Sylva Fischerová ve svém opusu důsledně těží z paměti, z toho, co jí vstupovalo do cesty, dávalo pocit bezpečí nebo naopak odrazovalo, znechucovalo a vytvářelo "ztracený pohledy". Svět, kterým se básnířka obklopuje, je utkán především z husté sítě vzpomínek, mezi nimiž zaujímají přední místo postavy z rodinného společenství. Mihne se tu ale třeba i hanácká metropole, v níž autorka strávila dětství a dospívání, objeví se historické odkazy na dvacáté století, na věk vyostřeného kontrastu, kde orloje na různých místech odpočítávají neúprosný a mnohdy prokletý čas mezi "bytím a nebytím", vyvrhující "zmrzačené osudy". I dojmy z cest jsou jedním ze základních rysů tohoto souboru, římské inspirace se střídají s katalánskými, londýnskými či americkými postřehy, aby se v samotném závěru přenesly ve vypjatých, drásavých reflexích blíž k domovské oblasti.