Autor metá svou poezií blesky, jež svým hřmotem a ohnivým zanícením míří přímo do centra přítomnosti, do jaksi rozeštvané a nelítostné doby, které nastavuje "hitparádu pohledů" plných nejistoty, odcizení a lhostejnosti. Je to poezie o mumraji v divokém rytmu, podpořeném strohými a úsečnými větami, o podceňování současné situace, která dává zelenou bankám a stále dokonalejším strojům, kde znuděná a rozmazlená společnost netuší, že někde v dáli už "je slyšet nabíjení pušek". Všude se stmívá (i ve sklenicích) a "budoucnost bezradně bloudí / rezaví v bledém slunci". Mihnou se tu ale i vzpomínky na autorovo dospívání, na jeho první lásky či obdiv a pokora před jeho literárními vzory. Přes tato ohlédnutí však verše spíše směřují k přesvědční, že "hřbitovy vyřeší všechny problémy za nás", na druhé straně ale existuje i nepatrná šance, že "náhodný objev možná zachrání planetu".