Ve Štěstí pod míru navázal Jiří Kamen na předchozí sbírku Výtah do nebe. Podobně jako v ní i tady prokazuje schopnost obraznosti, vybírá si prostor pro poetické protiklady a pokouší se zachytit všední život v nejrůznějších situacích a souvislostech. Jednotlivé části pak jsou uváděny prozaickými komentáři, v nichž se autor soustředí na úvahy básníka, pozorujícího okolní svět, který mu dává nepřeberné množství námětů a inspiračních impulzů. Autor se v této sbírce rovněž důsledně vyhýbá motivům intimní poezie a dává spíše přednost ironickým glosám a fantaskní imaginaci, které se promítají do poezie všedního dne, jež se stává nosným pilířem celého souboru.