V jemně ironickém i sebeironickém líčení předkládá autor životní osudy svých rodičů i svůj vlastní jako nehrdinský zápas s životem. V líčení dominuje příběh tatínka, fotbalisty a "malého velkého bojovníka", v jehož životních osudech autor vyhmatává ono malé hrdinství, které je potřebné pro "zachování morálky mužstva". V pravidlech fotbalového zápasu a ve fotbalových reáliích pak nachází paralely pro pravidla a reálie svého vlastního života, který se ubírá klikatými, ale pro člověka, prožívajícího mládí v letech normalizace, dosti běžnými stezkami... Z krátkých, vypointovaných příběhů se tak splétá přívětivý román o osudech několika obyčejných lidí od šedesátých let a sovětské okupace po současnost. Autor v každém z příběhů sděluje: Není důležité, jak velký zápas se hraje, ani jestli právě vyhráváme. Ale nesmíme zapomenout, na jaké straně stojíme.