Shakespearovy sonety jsou dnes právem považovány nejen za špičkové dílo anglické renesanční lyriky, ale i za jeden z vrcholů světového písemnictví vůbec. Jsou nepochybně odrazem autorových přátelských a intimních vztahů, takže i z tohoto důvodu v sobě nesou silné básnické obrazy, slovní hříčky či záznamy citových proměn. Celou Shakespearovu sbírku můžeme rozdělit do dvou základních námětů: první zobrazuje přátelství stárnoucího tvůrce a jeho mecenáše, druhý je pak věnován básníkově tragické lásce k tajemné "černé paní". Je však nutné poznamenat, že o lásce v nejrůznějších podobách vlastně vypovídají autorovy znělky neustále. Nacházíme tu proto lásku čistou či trýznivou, lásku spalující či ničivou nebo lásku ryzí či sobeckou.