Opar snu, jako lehký závoj, který vše přikrývá, aby smazal ostré hrany a znejasnil souvztažnosti, nás doprovází po celou dobu čtení. Murrer není autorem rozsáhlých skladeb, ale drobných lyrických útvarů, v jejichž prostoru je nucen k co nejúspornějšímu a zároveň k co nejpřesnějšímu jazykovému vyjádření. V tomto cyklu, tak jako v celé sbírce, vstupují do vzájemných vztahů sen a skutečnost, nebo chcete-li: možné a neskutečné. Ale konflikt mezi oběma těmito póly zastoupenými jednotlivými mluvčími dialogu, nevede ke kontrastu, jeho výsledkem je sloučení obou pólů. Snové vidění umožňuje Murrerovi zastavit běh básně v jednom jediném okamžiku a nechat tak vše ustrnout v bodě, ve kterém je obraz nejživější a nejpřitažlivější. A to proto, že jeho tajemství zůstává nedopovězeno a neodhaleno. Nakladatelská anotace. Kráceno.