Putování skrze literární stylizace nemusí přinášet pouze zmatek, ale může mít i řád a jednolitost. Ivan Wernisch to potvrzuje svébytnou poetikou, která nepostrádá smysl pro přesně vymezenou kompozici, detail či zkratku. Wernischova "brokovnice pod kabátem" je vždy připravena k neomylnému výstřelu, jehož zásahem je terč ve tvaru vygradované pointy. Ta je základem Wernischových veršů, ať už v nonsensu, v bizarních až morbidních souvislostech či v epizodách naznačujících odhalení tajemství. Básně, které jsou uvedeny výroky dnes již téměř zapomenutých literárních tvůrců, filozofů, lékařů, právních historiků i zakladatelů kinematografie, v sobě nesou nezaměnitelnou, uvolněnou a lehkou touhu po smutku, grotesknost s nádechem černého humoru, mnohdy propojenou se zkoumáním ohebnosti a schopnosti proměn českého jazyka, náhle oživlou vzpomínku i zobrazení banální, úplně všední momentky či představy.