Zajacovy verše vynikají poměrně úsporným stylem a snaží se směřovat k co nejvýraznější pointě. Autor rovněž poměrně s jemnou nadsázkou využívá nostalgických motivů, avšak především jeho sbírka vyznívá jako vyjádření úžasu, překvapení a okouzlení nad hlubokým citovým vztahem. Zdá se, že pravě tato vazba, v titulu označená jako "pojmenovaná", je zároveň i intenzívně prožívanou skutečností a touhou, kterou Zajac nepřetržitě vnímá a v níž také nachází jeden ze základních inspiračních zdrojů.