Jonáš Zbořil rozdělil básnický debut do tří částí, jejichž tmelícím prvkem se stává bazén v pražském Podolí. Jeho "temné vody" často navštěvoval i lyrický subjekt této sbírky, vždy ve společnosti bratra a matky. Trojice těchto postav, z nichž jedna na konci celé sbírky umírá, se objevuje vždy v drobných prozaických epizodách těsně před koncem každého oddílu a od potěšení z bezstarostného koupání pozvolna směřuje k tragickému závěru. Smrt blízkého člověka, kombinovaná se vzpomínkami na tuto osobu, je sice pro autora prvotním motivem, zároveň ale dokáže klidným a civilním tónem kreslit náladu metropolitní aglomerace, v níž se jeho příběhy odehrávají. Zbořilova obraznost však území velkoměsta v mnohém překračuje a dotýká se i globálních rozměrů.