První úplné vydání "antideníku", do nějž básník pravidelně zaznamenával své okamžité dojmy od počátku svého pařížského exilu v roce 1968 až do roku 2006. Drobné zahlédnuté obrazy, minisituace, zaslechnuté či přečtené věty - to vše je mu podnětem k poetickým reflexím, rozvíjení surreálné obraznosti i melancholicky laděným zamyšlením, z nichž je znát nepředstíraná hloubka i šíře vnímání i nostalgický pocit vykořenění. Královy záznamy jsou tak zajímavým svědectvím o duši exulanta i o atmosféře francouzské metropole, vnímané zevnitř ve výmluvných detailech.