Ze školačky je nyní středoškolská studentka, svou hloubavě ironickou letoru ovšem neztratila. Helenčiny promluvy o škole, rodině, láskách a pokryteckém prostředí za husákovského režimu nezadržitelně odhalují její zranitelné, tápající nitro. Pod provokativním názvem se ukrývá tragikomická výpověď o neradostném úseku našich dějin, viděném prizmatem dívčího dospívání. Napsáno s vtipem a empatií, podloženou vlastními zkušenostmi.