Texty představují svědectví o autorově cestě za poznáním. Většina z nich již byla vydána samizdatově v osmdesátých letech, dvě eseje pocházejí z knihy Smysl a svět a dva závěrečné texty (esej O imaginaci a pohádka O Sněhurce) vycházejí poprvé. Texty odrážejí autorovu celoživotní snahu o sblížení vědy a filozofie, dvou odlišných, nicméně vzájemně se dotýkajících forem poznání skutečnosti. Snaží se nastínit jejich vzájemný vztah, řešit problémy, do kterých se moderní věda i filozofie (viz texty vztahující se k Ricoeurově krizi subjektu v západní filozofii) dostaly. Význam vědy i filozofie pro poznání, jejich vývoj, proměny a poslání symbolicky vystihuje závěrečná pohádka O Sněhurce.