Kniha je svérázným portrétem svérázného umělce a zároveň svědectvím o tvořivé vrstvě poválečné umělecké generace "něžných barbarů", vitálních, excentrických a svobodomyslných. Kromě titulní prózy jsou zde zařazeny dva další Hrabalovy texty k vernisáži Boudníkova díla a k jeho nedožitým padesátinám a na závěr je uvedeno programové prohlášení Hrabalových uměleckých přátel z padesátých let.