Poté, co byl východ Polska zabrán v září roku 1939 Sovětským svazem, ocitly se některé skupiny obyvatel v postavení "nepřátelských či nespolehlivých sil". Právě to se stalo rodině Eugeniusze Iwanického: otec byl zatčen NKVD, matka se dvěma dětmi byla vysídlena do vzdáleného Kazachstánu. Zde prožil Eugeniusz léta 1940-1946 a po téměř padesáti letech o této etapě svého života vydal zajímavé svědectví. Vypráví poutavým stylem, ve kterém - při vší tragice - nechybí ani specifický smysl pro humor. Líčí dramatické a pro dnešního člověka téměř neuvěřitelné okolnosti těžkého života obyčejných lidí, kteří se po mnoho let nemohli vrátit do své vlasti...