Poezie Emily Dickinsonové nebyla jejím současníkům příliš srozumitelná. Je romantická, plná překvapivých metafor, hádanek a paradoxů. Autorka milovala krásu a svět vnímala především přes tvary, barvy, vůně a zvuky. Ve svých básních zachytila pocity štěstí i zoufalství, snažila se pochopit podstatu viditelných i neviditelných jevů světa, který ji obklopoval. Křehká krása jejích veršů v sobě skrývá schopnost okouzlit všechny milovníky dobré poezie – a to jak v minulosti, tak i v dnešní době.