Sbírka Jiřího Dynky, dedikovaná památce jeho básnického přítele a mentora Jiřího Veselského, je rozložena do dvou oddílů a sestavena se zcela konkrétním tvůrčím záměrem. Do první části vložil Dynka verše, jež odrážejí motivy z Veselského korespondence, z písemných záznamů, v nichž s až satyrskou radostí a přímočarostí popisuje stárnoucí básník své intimní zážitky. Tady prožívá básník silné sexuální, i když mnohdy jen platonické zachvění, které se vzápětí promění v důvěrný milostný zápis. V druhém bloku jsou pak zařazeny básně, které Jiří Veselský adresoval Jiřímu Dynkovi jako součást svých dopisů: vedle něhy i křehkosti je v nich i jakási prokletá, až vzdorovitá síla ze vzplanutí stárnoucího muže, jehož plamen je stále schopný rozhořet se v ničivý požár erotické smyslnosti.