Editor Martin Reiner poukazuje na skutečnost, že literární pozůstalost Ivana Blatného činí neuvěřitelných 280 000 veršů. Proto tento rozsáhlý výbor představuje pouze nepatrnou část z dosud neznámých básní. Rozhodujícím kritériem tohoto výběru bylo soustředit v něm především ty básně, které jsou inspirovány Blatného alter egem Josefem Kunstadtem, zapomenutým hercem, jenž se patrně zcela náhodně objevil u zrodu českého surrealistického hnutí. Kniha, rozložená do osmnácti bloků, potvrzuje ojedinělé postavení Blatného v české poezii 20. století: i tady se projevuje jako erudovaný lyrik s nezaměnitelným zpěvným nádechem. Jeho verše jsou však tentokrát i obohaceny o jakousi lehce meditativní, ironickou licenci, která se dotýká mnoha uměleckých osobností, vzpomínek i postřehů ze soudobých událostí.