Hlavním a nejlepším autorčiným nástrojem je dobře zvládnutý systém dětského způsobu myšlenkových zkratek či spíše zkratů, jimiž dosahuje nejen předpokládané komičnosti, ale i značné autentičnosti. Přes hrdinčino soustředění na "dětinské" problémy zdůrazněné v názvech kapitol (Jak jsme měli k obědu vnitřnosti, Jak jsem byla zblízka u shnilýho vrabce) nahlížíme na postupně se bortící kariéru i rodinný život normalizačně "likvidované" herecké rodiny a na maloměstskou a uměleckou společnost kolem ní.