Podtitul "texty k memorování a hlasitému přednesu" dává tušit, že Pavel Novotný zakomponoval i do tohoto souboru prvky, které rozvíjejí jeho schopnost pracovat s mluveným slovem. Každá Novotného báseň je monologem, v němž se představují nejrůznější interpreti. Novotný píše tato pojednání především hovorovou formou, jež se mu zdá pro vystižení charakteru mluvčích nejvhodnějším vyjadřovacím způsobem. Jednotlivá čísla pak odrážejí konkrétní situaci, která se odehrává v bizarních, morbidních nebo naopak úplně obyčejných kulisách, jež jsou ovšem podřízeny slovnímu projevu, jenž se dá později i jevištně reprodukovat a je pro autora přirozeným prostředkem, umožňujícím mu co nejdokonaleji zachytit popisovanou skutečnost.