Federico García Lorca se ve svých přednáškách-esejích liší od prací stejného žánru tím, že jeho úvahy a analýzy vycházejí ze zcela konkrétních ukázek a popisují praktickou stránku tvorby či dalších kulturních jevů, ať se jedná o obhajobu barokní metaforičnosti Luise de Góngory či melodické a výrazové jedinečnosti andaluského cikánského folkloru. Přednášky-eseje jsou prolnuty pohledem básníka, literárního kritika s viděním a cítěním aktivního pianisty, kytaristy, rovněž amatérského muzikologa (Cante jondo, Španělské ukolébavky a Jak město zpívá...).