Autor těží ve svých verších především z dlouhodobého pobytu na Cejlonu, v jehož lesích žil jako buddhistický mnich. Ona doba se pro něho stala duchovním zážitkem, který v něm patrně zůstane navždy zakotven. V tomto cyklu to potvrzuje výpověď o tom, jak se po vyčerpávajících cvičeních na své mysli dostává do polohy Avatára a cítí jakési božské povznesení, v němž do něho "z temné části vesmíru" proudí nadpozemské světlo, jež ho vede k hluboké vnitřní bolesti i k vyššímu poznání. Marvanova ojedinělá zkušenost je po návratu do Čech konfrontována s realitou, která mu příliš neumožňuje rozvíjet hloubku své osobnosti a najít uvnitř sebe samotného klid a bezpečí. "Proč tolik umíráme / při hledání místa míru," posteskne si například autor v závěrečných sekvencích. Jeho sbírka tak v sobě nese i kriticky zaostřený pohled na svět na počátku třetího tisíciletí.