Hrdinou první povídky je asi dvacetiletý Michal, žijící poněkud divokým, téměř promiskuitním stylem a vystupující se značným sebevědomím. Domýšlivost, arogance a sebestřednost činí z Michala odepsanou a zkrachovalou postavu, která postupně ztrácí soudnost a propadá se do beznadějné samoty. Autor přivádí na scénu i další osoby a jejich příběhy: sleduje ukončení vztahu mezi dvěma gayi, monolog třicetiletého Tomáše, nešťastně zamilovaného do úspěšného fotbalisty. Objevuje se tu i stárnoucí muž s pozdním platonickým vzplanutím k mladíkovi, lesbický pár, vychovávající dvanáctiletého chlapce apod. V závěrečné próze autor téměř dokumentárním jazykem popisuje Prahu jako prostředí se značnou koncentrací homosexuálních jedinců, kteří jen velmi obtížně hledají cestu k plnohodnotnému uznání dnešní společnosti.